Na cestě životem

Římanům 14,7-8: „Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.“

Ježíš je Pán. On vládne nad životem křesťana a dává mu smysl, dává mu cíl a dává mu i naději v tom, co bude po smrti.

Nežijeme proto, abychom potěšili sami sebe a nežijeme tak, jako bychom patřili sami sobě. Naopak.žijeme proto, abychom potěšili Hospodina, našeho Boha. Znamená to, že to nejsme my, kdo určuje, co je pro nás nejlepší. Také to znamená, že se dobrovolně, i když ne vždy jednoduše, vzdáváme toho, že upřednostňujeme sami sebe v nejrůznějších životních situacích. Dáváme přednost tomu, co oslavuje našeho Boha a tomu, co je dobré pro druhé lidi, kteří žijí kolem nás. Cílem a středem našeho života nejsme tedy my sami, ale život pro Boha.

V praxi to znamená, že o věcech přemýšlíme jinak a že vše, co děláme, děláme s vědomím, že to neděláme pro sebe, ale pro samotného Boha. Netušíme totiž, co všechno z toho co děláme a umíme, chce Pán použít k tomu, aby lidé přicházeli k němu, proto je nutné každou věc dělat pořádně jako kdybychom ji dělali přímo pro něj.

Jak je takový život vůbec možný? Čistě a jenom díky Boží milosti. Křesťané totiž nejsou o nic lepšími lidmi než kdokoli jiný. Bůh v nás ale způsobuje, že je možné přemýšlet jiným způsobem a dívat se na svět alespoň částečně jeho očima. Podmínkou je to, aby Ježíš byl Pánem, abychom předali vládu nad našim životem z našich rukou do jeho rukou.