Na cestě životem

Deuteronomium 11,1: Proto miluj Hospodina, svého Boha, a po všechny dny zachovávej, co ti uložil - jeho pravidla, přikázání a zákony.

Čím můžeme oslavit Boha? Tím, že věříme tomu, co nám říká a řídíme se tím, co po nás požaduje. To jsou věci o kterých se snadno mluví, ale těžko se realizují. Vyžadují totiž určitou oběť z naší strany. Především vyžadují, abychom se více než na sebe spoléhali na něj a abychom důvěřovali tomu, že jeho pravidla hry jsou pro nás lepší než ty, které jsme si vytvořili sami. To znamená, že se jako lidé vzdáváme konečné autority nad našim životem a vědomě se rozhodujeme spoléhat na autoritu Boží.

Jak ale můžeme milovat někoho, kdo nás nutí zachovávat svá pravidla, příkazy a zákony? Jak to spolu jde dohromady? Bůh po nás chce, abychom ho milovali nade všechno, Ježíš to vyjádřil slovy: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Na prvním místě je tedy láska k Bohu, pak láska k člověku. Zachovávání dalších pravidel, přikázání a zákonů následuje až po prvních dvou.

To znamená, že nejdříve je potřeba milovat a až potom řešit další věci. Boha oslavujeme především tím, že ho milujeme, radujeme se s ním a věříme mu. Pak také tím, že se řídíme (zachováváme) jeho vůlí, přikázáními a zákony. Zachovávání je tedy reakcí na to první, na lásku k Bohu. Pokud ho nemilujeme a přesto se snažíme zachovat všechna jeho nařízení, tak je to jako jízda autem bez paliva. Nejdříve je potřeba vykonat akci - naplnit nádrž benzínem a až potom reakci - nastartovat motor a jet. Nejprve potřebujeme milovat Hospodina celým svým srdcem, duší a myslí, abychom po všechny dny byli ochotni a schopni zachovávat, co nám uložil.