Na cestě životem

Matouš 22,37-40: „Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Bůh dal svému lidu prostřednictvím Mojžíše svůj zákon. Nebyl to takový zákon, jako máme dnes. Dnes slouží zákon především k tomu, abychom spolu jako lidé vycházeli v rámci určitých mantinelů dobře a aby existoval nástroj k potrestání těch, kdo společnosti škodí. Boží zákon je zasazen do úplně jiného kontextu a jeho dodržování nemá sloužit k tomu, abychom někomu jinému neškodili.

Bůh dal svému lidu zákon po tom, co ho zázračně vysvobodil z otroctví v Egyptě. Kontextem vydání zákona je tedy obrovská vděčnost lidí za to, že mají svého zachránce, který je vyvedl ven a zachránil jim život. Boží zákon tak od jeho samotného vydání neměl sloužit pro to, aby stíhal ty, kdo ho nedodržují, ale měla se skrze něj projevovat vděčnost lidí za Boží záchranu. Právě tato vděčnost má lidi vést k tomu, že jsou ochotni předat autoritu nad svým životem ze svých rukou do Božích rukou, a tedy si připustit, že Hospodin je lepším Pánem mého života než já sám.

Motivací k dodržení Ježíšových slov o lásce k Bohu a k bližním tak není věcí spravedlnosti a trestu, jak bychom to vnímali u lidských zákonů, ale reakcí vděčnosti na fakt, že nás zachránil z otroctví hříchu. To znamená, že Boží zákon nedodržujeme proto, že bychom se báli, co se s námi stane, když nedodržíme nebo jenom proto, že si prostě myslíme, že je to správné, ale proto, že jsme Pánu Bohu vděčni za všechno, co pro nás udělal.

Prorok Jeremiáš píše ve 31. kapitole o nové smlouvě, kterou Bůh uzavře se svým lidem, že svou smlouvu (zákon) zapíše do našeho nitra, do našeho srdce a díky tomu ho budeme moci znát osobně. Přesně to se stalo po Ježíšově smrti na kříži a po jeho vzkříšení z mrtvých. Daroval každému, kdo Ježíše příjme svého Ducha, který v něm přebývá a který mu dává možnost poznat Hospodina osobně. On je našim Bohem a my jsme jeho lidem, máme jeho zákon zapsaný v našem srdci, a tak se můžeme opět soustředit na vděčnost a chválu Pánu Bohu, místo na dodržování jednotlivých přikázání. Ta sice nepřestala platit, ale ten, kdo je Bohu doopravdy blízko, je dodržuje tak nějak automaticky, protože to v něm „bydlí“ Duch svatý, který to má na starosti.