Na cestě životem

Deuteronomium 6,13-14: Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ a v jeho jménu přísahej. Nechoďte za jinými bohy, za bohy národů, které jsou okolo vás.

První tři přikázání se spolu mají mnoho společného a mají nám pomoct uvědomit si, před kým stojíme, když přicházíme k Bohu, když o něm přemýšlíme a když ho zveme do našeho každodenního života. Jsou zapsána v knize Exodus 20,1-7. První nás ujišťuje o tom, že existuje pouze jediný pravý Bůh, a tím je Hospodin. Druhé nás varuje před vytvářením a uctíváním jiných bohů, kteří by v našem životě zaujímali místo, které patří jedině Hospodinu. Třetí přikázání konstatuje, že když už neseme Boží jméno (jako jeho lid), tak to je nutné dělat tak, jak je toho On hoden, to znamená, že způsob, jakým ho reprezentujeme je velice důležitý a je nutné to dělat tak, aby si druzí lidé uvědomovali vážnost a důležitost Božího jména. Jak tato tři přikázání souvisejí s naším každodenním životem?

Řekněme, že každý člověk má ve svém životě nějaké osobní cíle, kterých se snaží vědomě či podvědomě dosáhnout. Může se jednat například o uznání od druhých lidí, určitý druh práce, vztah s vysněným člověkem nebo zajištění dostatečného pasivního přijmu. Dosažení těchto cílů nám poskytuje uspokojení a naplňuje touhy našeho srdce. Pokud nám ale v našem každodenním životě tyto cíle poskytují větší uspokojení a naplnění než samotný Bůh, tak porušujeme tato přikázání. Cíle se stali naším bohem a uznání, práce, vztah, příjem nebo jiný věc jsou věci, které jsme začali uctívat, protože jsme je postavili na místo, které náleží Hospodinu.

Také můžete uctívat Hospodina, protože věříte, že právě On naplní vaše touhy a zajistí vám uznání, práci, vztah, příjem, atd. V tom případě tato přikázání také překračujete, protože jste Boha snížili na pouhý prostředek k naplnění vašich cílů. Udělali jste si z něj „zbožnou“ cestu k vašim modlám. První dvě přikázání jsou o tom, že uctíváme jedině Hospodina, jedině On je naší nejvyšší potřebou a jedině On je cílem, ke kterému směřujeme náš život.

První tři přikázání nás tedy vedou k tomu, abychom Bohu v našem životě dali takové místo, jaké mu náleží a abychom k němu přistupovali tak, jak chce On a ne tak, jak si to představujeme my sami. Stvořil nás s touhou, kterou může naplnit jedině On sám, s touhou po Hospodinu. Proto můžeme žít spokojený, naplněný a radostný život jedině tehdy, když On je jeho středem našeho života a zaujímá v něm místo, pro které sám vytvořil prostor.