Na cestě životem

Leviticus 19,3: Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Církev se na všechna přikázání Mojžíšova zákona potřebuje dívat skrze Nový zákon, proto i se i naplňováno čtvrtého a pátého přikázání nemusí nutně shodovat se způsoby, o kterých čteme ve Starém zákoně. Celé znění těchto přikázání nalézáme v Ex 20,8-12. Čtvrté přikázání pojednává o dni odpočinku, páté o vztahu k rodičům.

Když Bůh tvořil v sedmi dnech celý svět, rozhodl se, že sedmý den bude jiný než všechny ostatní. Šest dní tvořil, sedmý odpočívat. Stejný rytmus dává člověku, protože je to pro nás nejen dobré, ale velice důležité. Obzvlášť v dnešní uspěchané době si uvědomujeme, že jsme pod tlakem se nezastavit a pracovat, dokud máme síly nebo dokud nás neschvátí nějaká nemoc nebo úraz, které nám neumožní v práci pokračovat. Člověk ale potřebuje odpočinek, protože z dlouhodobého hlediska není možné fungovat bez přestávky. Existuje však další, mnohem důležitější, důvod, proč nám Bůh dal tento rytmus. Člověk si má vyhradit jeden den nejen proto, aby si odpočinul od všedních činností, ale také aby si odpočinul společně se svým Stvořitelem. Společně znamená v jeho bezprostřední blízkosti. Více času v průběhu tohoto dne nemá sloužit k tomu, abychom jen hodili za hlavu všechny všední starosti, ale abychom čas navíc investovali do vztahu s Bohem. Abychom k němu přicházeli skrze modlitbu, Písmo, chválu, a další prostředky, které máme a očekávali, že On se oslaví v našem životě.

Pán Ježíš napomíná představitele Izraele, protože jejich pojetí dne odpočinku nebylo v souladu s tím, jak to Bůh myslel. Tento den podle něj nemá být pouhým odstraněním konkrétních činností, ale má sloužit k tomu, abychom dělali dobré věci. Není tedy zakázáno pracovat, ale je důležité při tom přemýšlet, k čemu to slouží. Ježíš byl kritizován za to, že v průběhu tohoto dne uzdravoval nemocné. Díky tomu si dnes můžeme být jisti, že cílem dne odpočinku není nedělání zakázaných věcí, ale naopak dělání věcí, které slouží druhým lidem k něčemu dobrému. To je příklad, který nám Ježíš dává.

Další přikázání je jediné z celého desatera, které obsahuje zaslíbení. Celé zní „Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Je zajímavé, že jsou zde spojeny dvě věci, které spolu zdánlivě na první pohled nesouvisí, Hospodin je ale dává do souvislosti. Díky Ježíšově oběti jsme se my, kteří jsme ho přijali, stali Božími dětmi a právě v tomto světle má ono zaslíbení mnohem hlubší smysl. Kromě našich „pozemských“ rodičů máme ctít také Otce v nebi. Stejně jako u předcházejícího přikázání tak jde o vztah. Vertikální vztah s Bohem a horizontální vztah s člověkem.